Návrat.
Krok po kroku.

Atletice se věnuji od útlého věku, do čtrnácti jsem dělal všechno možné a nic nebral úplně vážně. Když mi bylo patnáct a během jednoho roku jsem vyrostl a udělal velký pokrok, propadl jsem vrcholovému sportu úplně a začal trénovat naplno.

Šlo mi víc disciplín, a tak mě od začátku vedli k všestrannosti. První republikovou medaili jsem vybojoval v zimě 2021 ve skoku dalekém, v šestnácti. Pak se to rozjelo — 10 medailí z Mistrovství ČR napříč kategoriemi. V roce 2022 jsem se stal mistrem ČR v desetiboji U20 a kvalifikoval se na Mistrovství světa do kolumbijského Cali. Tam jsem cestoval jako nejmladší účastník a s 5. nejlepším světovým výkonem v sezóně. Bohužel jsem ale doplatil na nervozitu a přílišná očekávání a v závodě jsem nezapsal žádný výkon ze skoku o tyči a tím přišel i o naději na dobré umístění. Tvrdá lekce.

V sezóně 2023 jsem se přes zranění dostal na Mistrovství Evropy U20 v Jeruzalémě. Po osmi disciplínách jsem byl šestý, s reálnou šancí na TOP 5 — ale oštěp mě zradil a propadl jsem se ven z elitní desítky. Skončil jsem s 7 499 body — osobním rekordem. Velké zklamání i motivace v jednom: věděl jsem, že mám obrovský prostor pro zlepšení.

Na podzim 2023 jsem byl přizván do tréninkové skupiny Romana Šebrleho — bývalého světového rekordmana a olympijského vítěze, ke kterému jsem vzhlížel od malička. V únoru 2024 jsem vybojoval první medaili na Mistrovství České republiky mezi muži v halovém sedmiboji. Cíl letní sezóny byl jediný: pokořit elitních 8000 bodů.

Místo toho přišla únavová zlomenina nártu. A na podzim, 2 měsíce po stěhování za tréninkovou skupinou do Prahy jedenáctá disciplína: 4. listopadu 2024, týden po dvacátých narozeninách, diagnóza — akutní lymfoblastické leukemie.